Střelivo
Střelivo je ve smyslu zákona o střelných zbraních a střelivu souhrnné označení nábojů, nábojek a střel do střelných zbraní. V obecném jazyce se často zaměňuje s pojmem munice, avšak zákon za munici považuje pouze některé druhy střeliva a naopak zahrnuje do její definice i věci, které střelivem nejsou (např. ruční granáty). Příloha zákona definuje následující druhy střeliva:
dle použití
střelivo přebíjené – střelivo, které využívá již použitých nábojnic.
střelivo zkušební – střelivo, určené pro úřední přezkušování zbraní podle zvláštního právního předpisu.
munice – souhrnné označení pro ruční a jiné granáty, střely do pancéřovek a tarasnic, dělostřelecké střelivo, pumy, torpéda, řízené a neřízené rakety, kazetovou (kontejnerovou) munici, náložky trhavin, miny, pyropatrony, výmetné klamné cíle, pyrotechnické imitační prostředky, signální a osvětlovací prostředky, nástražná výbušná zařízení včetně zařízení pro dálkový odpal; za munici se považují též její hlavní části, kterými jsou dělostřelecké střely a nábojky, rozněcovače, zapalovače a iniciátory.
vojenská munice – munice, včetně střeliva, určená k vedení námořní, letecké nebo pozemní války, pokud není ověřena pro civilní použití.
střely
projektil – střela vystřelená ze střelné zbraně (mechanické či palné), určený k zasažení cíle nebo vyvolání jiného efektu.
jednotná střela – těleso, určené k zasažení cíle nebo vyvolání jiného efektu, které se po opuštění hlavně nerozdělí.
hromadná střela – těleso nebo látka ve skupenství tuhém, kapalném nebo plynném, určená k zasažení cíle nebo vyvolání jiného efektu, která se po opuštění hlavně rozdělí.
průbojná střela – střela, jejíž jádro nebo celá střela je tvořena tvrdým materiálem.
výbušná střela – složená plášťová střela obsahující výbušnou slož, která po nárazu exploduje.
zápalná střela – složená plášťová střela obsahující zápalnou slož, která se po styku se vzduchem nebo po nárazu vznítí.
šoková střela – jednotná střela, se špičkou ve tvaru komolého kužele, který je na vrcholu opatřen otevřenou válcovou dutinou, do které zasahuje část olověného jádra tvaru komolého kužele, plášť je na okrajích podélně naříznut.
konstrukce
náboj – celek určený ke vkládání (nabíjení) do palné zbraně, signální zbraně nebo zvláštní zbraně, skládá se z nábojnice, zápalky nebo zápalkové slože, výmetné náplně a střely.
nábojka – celek určený ke vkládání (nabíjení) do expanzní zbraně, expanzního přístroje nebo zvláštní zbraně, skládá se z nábojnice, zápalky nebo zápalkové slože, může obsahovat výmetnou náplň, granule nebo chemickou dráždivou látku.
cvičný náboj - náboj určený k akustické a světelné imitaci ostré palby.